Kuřátko zapečené s tarhoňou a bramborami bych bez mrknutí oka označila za jeden z top of eintopf receptů, které ráda zařazuji do svých kulinářských seancí u sporáku.
Losos pečený v bramborové krustě
Někdy člověka popadne záchvat kreativity a má snahu vytvářet různé nevšední a zvláštní kombinace, které by ten hlad po něčem novém nakrmily. Jednoho dne mě takový záchvat potkal jednoho dne. Měla jsem doma plátek čerstvého lososa a chtěla s ním udělat něco echtovně speciálního, nějakou pecku, která by se stala v kulinařině stejně silným pojmem jako svíčková, řízek, žemlovka nebo otloukánek katův šleh.
Bramborová kaše se špekem
Jestli jsem se při vaření s raftovými guidy něco naučila, pak především základní poučku, která zní: „Čím víc špeku, tím vyšší kulinařina.“ Se špekem jsme vařili téměř všechno a v jednu chvíli jsem ho chtěla intuitivně použít i do sladkých palačinek, kdy mě od tohoto kroku zastavil pravděpodobně jen gastronomický výhružný hlas z hůry, jestli jsem náhodou taky trochu nezvlčila, tj. nezguidověla.
Parmezánové rizoto
Na parmezánové rizoto je sice přeborník můj kamarád Štěpán, ale i já mám svou modifikaci a dokonce jej dělám (jako správné čuně) bez pravé italské rýže, což je tedy na facku, ale komu se to nelíbí… Vždycky se rizoto snědlo do posledního zrnka i přes tento drobný hendikep a nepřítomnost Carnoli nebo Arborio.
Mrkvový koláč
Mrkvový koláč pro mnoho lidí působí poměrně nedůvěryhodným dojmem, který pravděpodobně plyne z domnělé neslučitelnosti mrkve, jakožto zástupce zeleniny, a něčeho sladkého. Já jsem tímto předsudkem poměrně dlouhou dobu trpěla a pranic mě nelákalo na tom, abych se vůbec do seznamování s mrkváčem pouštěla. Jak jsem rostla a nabývala zkušeností a zdravého selského rozumu, řekla jsem si, že na tom pravděpodobně něco být musí a že se tedy obětuji a mrkváčka vyzkouším.











