Příprava špízů je vždycky taková kreativní zábavička. Na tyčku se dá napíchnout celkem cokoliv, co se na ní udrží a pokud zrovna nezkombinujete sladké, slané, kyselé a hořké (no i když? ), je výsledek většinou nějaká opečená dobrota, která zalahodí na jazyku, ale i zvědavému oku.
Domácí nakládaný bůček
Každý určitě máte nějaké jídlo z dětství, na které když si vzpomenete, ukápne vám z oka slza a od úst slina. Já mám právě jednu takovou dobrotu, při které se mi také vybaví, jak nám maminka vždycky říkala, že nejlepší je až tak po týdnu, co se odleží, což jsme ale nikdy nebyli schopní dodržet a domácí nakládaný bůček zmizel z lednice pár hodin po tom, co se rozbalil.
Jelení guláš
V pohádce o Smolíčkovi Pacholíčkovi narážíme na ne úplně reálný příběh, který popisuje malého chlapečka vychovávaného hodným panem Jelenem. Jezinky Bezinky si z nějakého důvodu brousí zuby ne na statečného a morálně nepokřiveného Jelena, ale na Smolíčka. Což je právě to, co nechápu. Dobré jelení maso, kvalitně připravené je totiž naprosto vynikající.
Výborné vepřové špízy
Špíz, od germánů také jinak bodec, se definuje jako pokrm napíchnutý na dřevěné či železné špejličce. Já jako osoba masožravá preferuju, když jsou na špejličce napíchnutá především masa s kousky zeleniny, které jsou nějakou tu chvilku naložené v marinádě a posléze je všechno připravené na grilu.