Tajemství norského léta aneb pauza od psaní receptů

Ahoj pupíčci,

možná si ještě pamatujete, jak jsem na začátku léta psala a těšila se, že budu určitě jisto jistě dávat každý týden nový recept všechno bude krásné a zalité sluncem. No…nepovedlo se…nebo také jinak by se dalo použít sorry, jako.
Jestli jste zvědaví proč, a co jsem vlastně celou dobu dělala, tak čtěte dál.

Kde nás byl konec?

Ještě před začátkem července jsme se s Tomem můžem sbalili a odjeli jsme pracovat do Norska. Pro mou drahou polovičku už to byla devátá sezóna na severu a pro mě čtvrtá, respektive druhá pracovní. Tom se staral ještě společně s dvěma dalšími guidíky (rozuměj raftovými průvodci) o českou raftovou základnu na řece Sjoa (takže je možné, že jste se třeba s nimi během léta potkali) a já jsem pomáhala v kempu, ve kterém jsme rozložili naší letní základnu.

Těžký život guidovy polovičky

Je pravda, že to asi není životní styl pro každého a mnoho lidí, speciálně křehkých dívek by to nedalo, ale nám se to líbí. Tečka. Základna sestává ze tří našich ložnicových stanů a jednoho velkého obývacího, kde společně jíme, pracujeme a koexistujeme v míru a lásce (dokonce se nám daří si nelézt na nervy a ponorka nenastává). Sprcha je placená a ani si nedovedete představit, jak si začnete vážit 3 minut horké vody, za které nemusíte platit nekřesťanské peníze. Kuchyně je sic krásná, ale společná a na indukční nádobí (což my už naštěstí víme), takže tam spousta lidí utře nos.

V oblasti poblíž Rondane a Jotunheimen trvá léto přibližně tak asi 2 týdny a zbytek je taková lezavá zimo záležitost, kdy slunce zasvítí a svlékáte se, abyste se za další dvě minuty zase zanořili do něčeho teplého.

Tak proč vlastně?

Nezní to moc vábně? Ale věřte, ono je! A proč? Odpověď je velmi jednoduchá – Norsko. Norská příroda je krásná…a to i když prší. Norové jsou přátelští a milí a kriminalita je pro ně velká neznámá. Když se to tedy smixuje dohromady, zjistíte, že je Norsko ráj na zemi, kde byste chtěli žít (ne ovšem s českým platem…to by byla sebevražda). Pak taky příroda…ano už jsem to psala, ale příroda je tu prostě na druhou.

Pokud je pro vás Kanada nebo Jižní Amerika a Andy věc nedostupná, tak v Norsku se určitě také nasytíte tou krásou a hlavně totální sílou vody a kopců, vedle kterých jste opravdu jen malý čubíček…mně se dokonce často stává, že je mi z té krásy úplně do pláče dojetím. Tady prostě jste s přírodou…je to váš parťák, dá vám pěknou resuscitaci od civilizace a najednou zjistíte, že sednout si někam na vyhlídku, zírat a žasnout je náramnost k nezaplacení.

Netrpěli guidové hlady?

Nebyla bych to ale já, abych i v Norsku nevyvařovala. Pro kluky se vařilo s radostí. Snědli cokoliv a kdykoliv a vždycky s vděkem. To ostatně můžete vidět na fotografiích.

A i když bylo občas obtížné se popasovat s dalšími 20ti lidmi v kuchyňce, vždy jsem nám jídlo zajistila! Odměnou mi pak bylo především, že jsem nemusela mít nádobí (to bytostně nesnáším) a občas dost nechápavé výrazy ostatních lidí v kempu – dost často se ptali, pro jak velkou skupinu vařím. Nejprve jsem se trochu styděla, když jsem musela přiznat, že je to pro tři hladové guidy a mě, ale pak jsem k tomu přistoupila s hrdostí a zdviženou bradou a vysvětlovala jsem, že jsou kluci hladoví a unavení a tak vůbec…a lidi souhlasně pokyvovali, brousili kolem hrnců a nasávali libou vůli.

Proč že jsem nepsala recepty?

“Proč sis tedy nenašla čas na psaní receptů?” Popravdě jsem vlastně za celou dobu, co jsem v Norsku byla, neměla ani špetku další energie psát a myslet. Prostě to nešlo, omlouvám se. Nějak jsem všechno spálila na práci, kterou jsou prováděla a při té zimě, která v Norsku je (nic pro zmrzlíky) jsem si vždycky radši zalezla do spacáku a dala si šlofíka. Mozku se taky nechtělo myslet. A rozhodně jsem v tom nebyla sama, protože ani guidům to občas moc nemyslelo…sorry kluci.

Inspirace nedošla, ale energie sednout, psát a starat se o web byla najednou sražená do minikuličky a postupně se srážela ještě víc. Je to docela porod se k receptům vracet a nasadit si pracovní morálku. S Tomem se tu imaginárně mrskáme a snažíme se oba vybičovat k výkonům a je to bolest…ale to určitě také znáte.

Omluvte tedy výpadek nových receptů, které teď už ale určitě začnu kulit jak se patří. Slibuji na obě své packy a všechny vařečky, které mám.

Vaše Pája

Soutěžím s Mall.cz
(článek byl dodatečně zařazen do blogerské soutěže s Mall.cz)