Jak se paní Čuba seznamovala s pravou chutí Srí Lanky

Na Srí Lance, tedy pokud se nepovalujete v hotelovém resortu a nejíte v turistických restauracích, se jí velmi dobře, velmi pálivě a hlavně s chutí.

Rovnou říkám, že pro mě jako masožrouta to byla poměrně náročná doba, protože mnoho jídel je vegetariánských, popřípadě je velmi těžké identifikovat, ze kterých zvířat by mohli pokrmy být. Další výraznou charakteristikou všech pokrmů byla jejich naprosto pekelná pálivost.

Je pravda, že jsme možná před odjezdem podcenili přípravu. Málo jsme navštěvovali indické restaurace a tréninkově jsme si ani jednou nedali pověstné super pálivé kuře vindalu. Taky nás to pořádně vytrestalo.

Hned po příjezdu jsme se statečně vrhli do první místňácké putiky, kde jsme viděli větší množství lidí (tj. místním tam asi chutná), že tedy vyzkoušíme něco echt typického. Vybrali jsme od každého kousek a velmi nezkušeně i kusy jakéhosi těžko identifikovatelného masa plovoucího v červeno-oranžové omáčce. Pro člověka netrénovaného v pojídání jídla s plus tři a více papriček je to jak rána kladivem do hlavy.

Jak já, tak Čubí muž jsme se s tím prali po svém. Nejprve jsem měla pocit, že zažívám tak vzácný jev samovznícení. Když jsem se nadechla, začaly mi slzet oči, povolily nosní (a vlastně téměř i ostatní) svěrače. HLAVNĚ NEZAPÍJET! To je ještě horší. Prostě to musíte nějak přežít, smrkat, zajíst hroudou suché rýže, zacpat si tlamu něčím, co nepálí a sedře vám z hltanu přilepené chilli.

Když se po chvíli proberete z komatu, říkáte si, že to tedy ještě jednou zkusíte, že to přeci nemůže být tak příšerné. Určitě to jen nebylo pořádně vychlazené.

Takže dostanete přes čumák znovu. A opět slzíte, smrkáte a potíte se jako p….

Dostali jsme pěkně za vyučenou a pro příště už jsme se ptali, co je nepálivé. Ne že by to tedy nějak zvlášť pomohlo, protože nepálivé v jídelnách znamená, že si dáte jídlo, které by u nás bylo označené třemi papričkami.

O tom, jak jsem se učila vařit pravé srílanské kari s matkou asi 30ti členné rodiny a proč se od Srílančanů máme co učit, se dozvíte v dalším Čubím postřehu.

 Vaše paní Čuba se spálenou držkou