Jak se najíte v Chorvatsku

Letos jsme se konečně rozhoupali a vydali se směrem na jih, na Balkán. Plán byl jasný – ochutnat, co se dá v Chorvatsku, ale také v Bosně. A jaký byl výsledek? Pojďme se na to podívat v dalších řádcích… 

Další díly, „Jak se najíte v…“ najdete zde

Moc jsem se těšila, až se znovu objevím v mém milovaném Chorvatsku, kde jsem byla naposledy asi před 20 lety. A také jsem se těšila na Bosnu, kde jsem byla jen jednou, leč s krásnými vzpomínkami a přáním se vrátit.

Máme rok 2026, horké léto, zprávy o tom, jak je v Chorvatsku draho, vlastně přesněji předraženo za neodpovídající služby. Jak je servis a ochota lidí velmi špatná, mě obklopuje všude. V duchu si říkám, že tomu nebudu podléhat a podíváme se tomu sami na zub.

Proto se rozhodujeme otestovat jídlo jak ve vnitrozemí, tak i u moře.

Tradice chorvatské kuchyně

Jestliže jsme schopni poměrně jednoduše definovat třeba kuchyni italskou, francouzskou nebo českou, zde je nějaká definice složitá. Chorvatská gastronomie v sobě kombinuje několik směrů a to doslova – směr východní, západní, jižní i severní. Jídla jsou zde ovlivněna Itálií, Řeckem, Maďarskem, Rakouskem, Tureckem a není se čemu divit. Stačí se jen podívat do historie tohoto regionu. Jeden by řekl, že si užijete naprostou chuťovou hitparádu. Jenže…  

Jak cestujeme?

Určitě je na místě si říct, jak vlastně cestujeme a v jakých tipech podniků ochutnáváme? Protože i to může poměrně zásadně určit, s jakou zkušeností odejdeme. 

Už nějakou dobu jezdíme v našem předělaném Transporteru T5, ve kterém spíme a snažíme se být co nejvíc někde mimo ruch velkých kempů. Většinou vybíráme místa, kde se dá oficiálně zaparkovat a přespat. Což, co si budeme povídat, je poslední dobou čím dál složitější. Proč? Můj osobní názor je ten, že jsou lidi prostě prasata a pokud se rozhlédnete po místech, kde se dřív například dalo spát i na divoko, vše je zaneřáděné odpadky. Je to smutné. 

I tak se snažíme cestovat co nejvíc tak, abychom byli v přírodě a v klidu. Což pro nás znamená, že po sobě nezanecháváme stopy – máme přenosný záchod, nenecháváme odpadky a řídíme se heslem, aby po našem odjezdu nebylo poznat, že jsme tam byli. Využíváme samozřejmě i různé appky, což ale také mnohdy znamená, že se na oficiální místa nahrnou další lidi a co se stane? Opět udělají bordel. Bohužel. 

Jak ochutnáváme?

Stále se držíme osvědčeného vzorce, že se snažíme jíst tam, kde jí i místní. Což zrovna v Chorvatsku a to konkrétně na pobřeží není úplně snadné. Nedávno nám ale kamarádka poradila dobrý trik, jak poznat místními oblíbenou restauraci, který platí i například v Řecku a značí, že jste natrefili na lokální místo, kde lidi jí dobře a rádi: 

• plastové ubrusy
• výměnné, ideálně papírové servírovací podložky pod talíře
• dárek zadarmo na konec
• nejlepší indikátor: v restauraci sedí místní, ne očividní turisti (ok, někdy to poznat nejde).

Zároveň také ochutnáváme v pekárnách a místních obchodech, kde vidíme například slaniny, šunky, salámky, sýry, které jsou z daného místa. 

Pravdou také je, že nejsme návštěvníci dražších či luxusních restaurací. Což ale zrovna v Chorvatsku ani nemusí být důvod k tomu, aby se vám pěkně provětrala peněženka. O tom, jak je v Chorvatsku extrémně draho v restauracích si štěbetají vrabci na střeše už dlouho.

Co jsme vyzkoušeli ve vnitrozemí?

Jelikož jsme nespěchali směr přeplněné pobřeží, rozhodli jsme se pár dní strávit kousek do Karlovace. Před samotnou cestou jsem si zjišťovala, co tak v Chorvatsku stojí za ochutnání – sépiové rizoto, plejáda mořských plodů, pomalu dušené telecí rizoto, ryby na grilu, burek, sýry a jiné…, a pak jste na místě a kde si tohle dopřát? 

Upřímně, nevím. Pokud totiž necestujete s jasným záměrem do konkrétní restaurace, tak máte smůlu. Za nás bylo menu v restauracích vždy spíše lehkým postesknutím nad tím, že se vše stále opakuje a nic zásadně neoslní. Ale pojďme postupně. 

Mix gril – směs grilovaného masa je pro nás vždycky takovou klasikou, která poměrně pěkně ukáže, co daná restaurace umí. Asi jsme měli smůlu, ale rozhodně se nedá říct, že bychom při prvním pokusu o mix gril měli štěstí. Nenadchlo a ani neoslnilo a o „domácích“ čevapech nebo klobáse se v tomto případně nedalo mluvit. 

Polévky – kdo mě zná, tak ví, že polévky naprosto miluji. Vždycky si je na cestách dáváme a ochutnáváme, co se dá.  Bohužel i tady to byl krok vedle. Ochutnat „domácí vývar s nudlemi“ a dostat polévku z bujonu, která se nedá sníst, to je něco. Říct si za ni 5 EUR, tak to už mi hlava vůbec nebrala. Dobře, může se stát. Ale ani další podnik příliš nepotěšil.

Zde jsme si troufli na polévku z mouky. Ano, jsem hloupá, co jsem si myslela? Asi jsem čekala nějakou specialitu. I tak to bylo uvedené. Čekala jsem dobře dochucenou krémovou polévku, třeba s troškou zeleniny, nebo bramborou… Ale polévka předčila moje očekávání daleko víc. Přepálená hnědá jíška (těžko říct, zda taková ta granulovaná nebo opravdu přesmažená) s vodou, solí a rozklepnutým vajíčkem. Ach jo. To si nedávejte. Nikdy.

Ani třetí pokus za moc nestál – v tomto případě šlo o houbovou polévku, opět domácí. Vlastně ani nemám chuť to více popisovat, protože konzervované žampiony, jíška a soli pro šest lidí fakt nestojí za to. Nevadí, jedeme dál.

Ryba po mlynářsku – tady už jsme nebyli až tak mimo nějakou mou představu o tom, co je dobré jídlo. Rybku jsme si dali v takové malé zaplivané špeluňce u kraje silničky, kde ale (a to jsme opravdu čuměli) stáli místňáci před otevíračkou frontu, aby se do ní dostali. Tak to asi bude stát za to? (Ok, zde jsme bohužel měli i ty nešťastné zamoučené polévky). 

Ryba po mlynářsku je obalená v mouce a osmahnutá. Většinou jde o pstruha a podává se s bramborem smíchaným s kadeřávkem. Rybka skvělá, uf. Porce jak pro obry a cena do 20 EUR, což je v Chorvatsku dobrý! 

Přesouváme se k pobřeží, modlíme se za lepší jídla

Zatím to tedy nebyla zrovna velká hitparáda. Třeba se to na pobřeží změní. Hahaha. 

Já ale vždycky doufám, že to přece nebude tak špatné, jako popisují ostatní. 

Pravá jadranská zmrzlina – opět jsme asi neměli zrovna štěstí na místa, kde jsme ji ochutnávali, nebo jsem prostě jen zmlsaná tím, že i v Čechách a konkrétně v Liberci či Turnově je zmrzlina prostě špičková, ale tohle nestálo za nic. Kousky ledu, sorbet ve kterém je smetana (sorbet nemá být smetanový, ehm) a pistáciová zmrzka svítivě zelené barvy… já vím nevím. Přijímám tipy na dobré zmrzky v Chorvatsku.

Abych opět byla upřímná, vysnila jsem si, jak se nám povede koupit rybu třeba někde na trhu či přímo od rybářů z lodi. Měli jsme totiž to štěstí, že jsme byli týden na plachetnici. Výsledek. Ani ploutev nebyla. Proč? Pravděpodobně jde o směs více faktorů – možná jsme neparkovali v marinách, kde jsou rybí trhy, možná jsme rybáře minuli… a nebo je to také globálním oteplováním. Jak jsme se dozvěděli od kamaráda, ryby kolem Chorvatského pobřeží vymizely a jejich lov je na minimu. A tak pokud si v chorvatské restauraci v létě dáte rybku nebo mořské plody, nedostáváte rybu čerstvou, ale mraženou. Pláču.

Samozřejmě pokud vyrazíte do nějaké super luxusní restaurace, kde si připlatíte, čerstvou rybu někde seženou. Jinak ale máte dost pravděpodobně smůlu. Nebo my ji alespoň měli. 

I tak jsme to ale riskli a alespoň smaženou a grilovanou sepii jsme si dali. Tentokrát jsme postupovali podle kroků mé kamarádky Anet – lokální, papírové ubrusy a hodně lidí. A víte co? Bylo to skvělé.

Určitě to bylo i naprosto báječnou obsluhou – restauraci má pod palcem starší paní společně s její maminkou (odhaduji) a jsou neskutečně laskavé a milé. Nás dostala i jejich trička – starší paní (cca 80 let) měla nejen logo restaurace, ale také značku Harley Davidson. Je to srdcařka. 

Vynikající byl i předkrm v podobě měkkého chleba s bezvadnou směsí bylinek a také majonézy, ale i rybky a mix gril byl skvělý.

Ceny kolem 22 EUR za jídlo, ale chuťově super a velké porce. Zbytky jsme si statečně nesli na loď. 

A jako třešničku na dortu jsme ještě jako zákusek dostali šťavnatý meloun, což udělalo hlavně dětem obrovskou radost.

Tak alespoň zde byl happy end.

Stálo to tedy za to nebo ne?

Víte, já bych vám tak ráda napsala, že stálo a ať nad chorvatským jídlem a cenami nelámete hůl, ale nebylo by to upřímné. 

Jsem z toho vlastně zklamaná a vysvětlím proč – chápu, pokud si někdo řekne více peněz za službu, ale pak čekám, že jídlo bude dobré. V Chorvatsku (podobně jako ve Slovinsku) se bohužel naučili, že si mohou říct hodně za málo muziky a hladový turista zaplatí, i když neochotně a dost pravděpodobně se nikdy nevrátí. Ale nechci nad tím lámat hůl, protože i výjimky existují – například domácká restaurace Arkana v Biogradu na moru. 

Jen zde v Chorvatsku asi neobejdete bez vyhledávání v mapách a čtení recenzí. Zde spíš doporučuji google, kde najdete mezinárodní recenze daleko víc, než v mých milovaných mapách.cz. 

A tak suma sumárum, v Chorvatsku to zas není až taková hitparáda, pokud pořádně nehledáte a nepídíte se po výjimkách. Budu tedy ráda, pokud se v komentářích podělíte o jinou zkušenost a dobrá jídla, která rozhodně stojí za to. 

Jak dopadla Bosna? To si povíme v dalším povídání Jak se najíte v…

Vaše Pája