Poutine aneb jak si pochutnáte v Kanadě

Někdo má rád holky, jiný zase vdolky…nebo jak se to říká? Každopádně jiný kraj jiný mrav a to platí i o jídle. Proto mám tak ráda cestování a zkoušení všeho možného i ne-možného – vlastně spíš co žaludek dovolí a střeva udrží. Podle mě je totiž jídlo velmi pěkným způsobem, jak poznat místní kulturu a lid. Platí to vždycky? Vždyt co jiného o nás lépe vypovídá než to, čím si plníme pupíky?

Proto mě tak překvapila poutine a Kanada.

Kauza poutine

Když se v Kanadě zeptáte, co by si tak člověk měl dát, aby ochutnal pravé kanadské jídlo, většina lidí vám bez většího rozmýšlení řekne, že poutine. Co to je? Vezměte hranolky, přihoďte kousky sýra ala neuzená parenica a prelejte uhem (univerzální hnědá omáčka). Jo jo, je to tak. Samozřejmě existují různé další varianty s opečenou cibulkou, modrým sýrem, slaninou, klobásou atd. Ale základem jsou hranolky, uho a sýr. Proč kolem toho dělám tolik povyku a moje psaní vyznívá pohoršeně?

Nevím jak vy, ale já si jako národní jídlo představuji dobrotu, která je nějak vyjímečná a lahodná (třeba jako naše svíčková, italská pizza, franzouské sýry, americký burger, mexické burritos, indické kari atd atd). U poutine si člověk většinou řekne, jestli je to opravdu všechno…má to takový otevřený konec. A ono to všechno je. Takže stáhnete ocas a zalezete si se svou poutinou nějak do koutku a smutně vzpomínáte na nějakou chuťovou libůstku a k tomu zakusujete jemně rozblemcané hranolky namočené v sosu s táhlým sýrem…když se vám sýr rozpustí.

Jak šel čas a v Kanadě už jsme byli delší dobu, říkala jsem si, že prostě přeci není možné, aby jedna zkušenost vytvořila obrázek o kanadském národním jídle. Chodili jsme tedy s Čubím mužem a testovali jsme…poctivě…ono pokud jde o jídlo, tak jsme ochotni se poměrně snadno obětovat. Měli jsme poutinu z KFC, Mekáče, fastfood stánku, v lepší restauraci, v hostinci, hospodě,…poutinu základní, s trhaným vepřovým, s klobásou, s modrým sýrem, slaninou, kuřecím uhem…a světe div se…a tady bych asi měla napsat, že se můj názor změnil…ale

Poutavě poživatelná poutine

Názor jsem tak úplně nezměnila, ale našla jsem si v poutine svou cestičku, která mi chutná a se kterou bych se asi ani nebála pohostit živou bytost. Recept na kanadskou poutine najdete na zde, ale tady vám popíšu, jak si takovou cestičku také můžete prokopat.

Brambora je základ – hranolka pak královna. Hranolky je potřeba dělat ideáně na prostředníček tlusté (moje prostředníčky jsou asi 83mm x 15 mm tlusté..,nebo taky 3×0,4 palce…což může u prostředníčku zavádět). Tloušťka je důležitá, protože když budete hranolky smažit, tak budou krásně křupavé na povrchu a uvnitř bude stále TA brambora a její bramborovost.

S uhem nepřehánět – méně je více. Čím víc omáčky, tím víc se vám rozmáčí hranolky a tak nějak to pak už není ono.

Sýra rozumné množství a čím aromatičtější, tím více s rozmyslem – střídmost nadevše. Jednou jsem do poutine dala hoodně ale opravdu hoodně modrého plesniváka a to tedy bylo opravdu zajímavé…jazyk znásilněný na tři dny.

A jaká je tedy má obííbená kombinace? Dobré hranolky, uho, sýr, modrý plesnivý sýr a trochu slaniny. Dietní to zrovna není, ale co.

Národní hrdost

Poutine není zrovna dcerka, kterou byste poslali na soutěž elite model a doufali ve výhru, ale kanaďany je milovaná přesně taková, jaká je. Bez velkého fintění, na nic si nehraje a je na pohodu = vlastně přesně tak, jako i Kanada. Nesetkáte se tu se zbytečným komplikováním věcí, přiroda je tu syrová a lidé ji tu nechávají růst a být, nikdo na vás nebude nervózně poklepávat prstem, když…cokoliv. Sice si u některých věcí občas poklepete na čelo a řeknete “proč”, ale nakonec Kanadu, stejně jako poutine, budete milovat.

Pro nás je to pak jedině poučení, že tu naší svíčkovou a bůčkovou dcérečku bychom měli chytnout za ruku a ukázat ji světu, jak je krásná a že jsme na ni pyšní…a nekomplikovat všechno zbytečnou zaprděností (pár lidí má problém s mou nesnesitelnou vulgaritou, takže se omlouvám a místo zaprděnosti si tam kdyžtak prosím doplňte flatulenci) a komplikováním všeho všude a vším.

Nechce si chutnat a huš do světa ochutnávat dobroty (klidně i za roh domu, kde teď otevřeli něco nového a vy kolem toho slídite jako nenažraní supi a ne a ne se odhodlat tam zajít).

Čubička