Asi každý u vás už někde zaslechl pohádku o skvělém argentinském hovězím (o asadu – pravém argentinském grilování se můžete dočíst tady) a dokonalém chilském či argentinském víně. Byla bych tedy, to každý jistě chápe, úplný blázen, kdybychom v Argentině nevyužili příležitosti a hovězímu a vínu se v Jižní Americe nepodívali pořádně na zoubek…nebo spíše se to podívalo na zoubky nám.

Jihoamerická kultura je ohledně stravování celkově taková dosti specifická a pro mě se těžko hledá nějaké vhodné přirovnání s českými či evropskými zvyky, abyste si to dovedli pěkně naživo představit. Začneme pěkně pitím…

 

Jak se napijete v Jižní Americe – pití maté v praxi

 

MÁTE MATÉ? NEMÁTE? NEVADÍ…

Třeba takové pití maté. To je kapitola sama pro sebe. Maté pijí naprosto všichni, všude, kdykoliv a s kýmkoliv. Maté se pije od rána do večera, při řízení auta, při vysokohorském výstupu, s kamarády, se spolucestujícími…Máme my nějakou podobnou tradici? Nic mě nenapadá, ale pokud vás něco napadne, tak mi napište.

Na maté se tu přísahá jako na bibli svatou a každý jihoameričan vás do tohoto rituálu přípravy a pití s radostí zasvětí.

Maté se pije s kalabasy pomocí bombily a k dostání je v mnoha mnoha podobách. Pro odvážlivce se k nám klidně nahlaste na návštěvu a maté vám na otestování připravíme.

Chuť maté vás nakopne do zadku, pak vám to dá facku a pokud zvládnete zvláštní pachuť v puse (které se tak hodinu nemáte šanci zbavit), máte vyhráno. Jestli vám to ještě jako bonus chutná, tak jste pravděpodobně měli někde v rodokmenu jihoameričana. My oba, já i Čubí muž, jsme s politováním (vlastně vůbec ne) chuti maté nepropadli a to jsme opravdu poctivě zkoušeli různé příchutě a dávali tomu šanci.

Říkáte si, proč to vlastně pijí? Když si odmyslím pekelnou chuť, tak je to pravděpodobně kvůli velké spoustě zdraví prospěšných látek, které maté obsahuje a stimulujícím složkám, které fungují podobně jako káva nebo zelený čaj…prostě něco ve stylu bojového nápoje, co používal Asterix a Obelix se v tom jako dítě vykoupal. Dodá vám to energii, sílu a asi i radost ze života.

VÍNO, VÍNO, VÍNO…?

Chile i Argentina jsou vyhlášené pro vývoz vín a jelikož jsme se pohybovali v mnoha oblastech, kde se víno pěstuje, tak jsme si pěkně naplánovali nějaký ten koštíček a jak se z nás stanou opravdoví, ale opravdoví odborníci na chilská a argentinská vína. A ono co? Ono prd.

Asi je to kombinace všemožných faktorů – naší neschopnosti se zorganizovat nebo si naplánovat věci, neochoty zaplatit obrovské částky zakoštování, neochoty řídit pod vlivem (což se tady praktikuje), špatných rozhodnutí nebo za to prostě může osud, že jsme si pořádně vín neužili…a to jsme se tak snažili.

Čubí muž, degustér amatér, co téměř nerozpozná krabičáka od drahého vína a já, degustér, co krabičáka pozná, ale občas se splete jsme se k testování postavili čelem. Prostě zajedeme do vinařství a okoštujeme nějaká vína. Určitě nám k tomu dají něco zakousnout, když už budeme platit za košt…

V hlavě se mi honily romantické přestavy moravského koštu a nemohla jsem se dočkat, jak se stoupající hladinou alkoholu prolomíme ledy naší zaostalé španělštiny a rozpovídáme se a s vinařem se zkamarádíme. Ochutnáme třeba pět vín a chutnající lahvinku koupíme. ¨

TAK URČITĚ

Představa se nám rozplynula hned v prvním vinařství, kde jsme zastavili. Košt by byl sice možný, ale za každou sklenici vína (nedávají jen ochutnat, ale prostě se naleje plná sklenice vína) se platí v přepočtu asi 100 Kč. Hmm…no tak to si moc nepochutnáme, když jeden řídí a druhý nestojí o to ochutnat jen jedno víno popřípadě se totálně zlinkovat hned ráno. Možná jsme otřesní škrti, že se nám peníze utratit nechtěli, ale prostě nám to přišlo moc.

Dobrá, tak tedy budeme pokračovat dál a zkusime jiná vinařství. Zkraťme to. Po objetí několika vinařství, kde na nás většinou hleděli jako na šílence, že chceme koštovat přímo u nich jsme to postupně vzdávali a říkali si, že tedy když ne košt, tak aspoň lahvinku koupíme. Takže jedeme dál…opět spousta nechápavých pohledů, že chceme kupovat víno přímo ve vinařství.

Se sklopenýma ušima a staženým ocasem jsme nakonec za hoodně peněz pořídili láhev, že si ji spolu tedy vínko vypijeme někde večer. Měla bych ještě doplnit, že většina vín je tu šroubovacích.

Večer se blížil a my jsme netrpělivě hledalí místo, kde ten večer přespíme a pěkně se ovíníme. Všechno probíhalo dobře až na to, že víno tentokráte šroubovací nebylo a my neměli vývrtku. “Proč jste si, vy paka, neurazili hrdlo, nezatlačili špunt dovnitř atd?” Říkáte si? Po pár pokusech, kdy se nám to občas nepovedlo a o lahodný mok jsme přišli, se už jinak než vývrtkou neodvážíme.

Ano, ano…jsme mantáci, ale i to se občas stává. Ponaučením pro nás i vás tedy je, že když budete chtít proniknout do krásy jihoamerických vín přímo v Jižní Americe, tak:

  1. Radši využijte organizované tůry
  2. Tj. Lépe než my se na to připravte a nevydávejte se na koštování na blint
  3. Bude vás to stát peníze, vic než byste chtěli

My jsme ale Čuby podšité a ještě řeknu vám jednu věc. Argentinská a chilská vína se dají za pěknou cenu koupit i u nás a jejich chuť je skvělá. Krom toho nám přišlo, že přímo v Argentině a Chile pro vinařství rozhodně není prioritou okouzlovat degustéry face to face, ale jde hlavně o vývoz.

A co to znamená pro nás? Že budeme v testování vín pokračovat i v Čechách a nevzdáme to!

LoadingPřídat do mých oblíbených receptů v členské sekci

Líbí? Ukažte recept přátelům ;o) Díky!
 Další recepty dle ingrediencí: , , , , ,

Napsala Paní Čuba

Bafinky baf. To jsem já, Paní Čuba - Pavlína osobně. Dobré jídlo, kvalitní šlofíček, pohodoví lidé, černý humor a Čubí muž - pro mě jednoduchý recept na spokojený život v dnešním chaosu. Chcete o mně vědět více? Podívejte se do sekce "O Čubě"