Jak se najíte v Rakousku

Cestovat po světě nás (mě a mého Toma) vždy moc bavilo. Když vše ještě můžeme spojit s (povětšinou) dobrým jídlem, je to o to zábavnější. O některých našich cestách a také gastronomických zážitcích jsem ještě před narozením dětí psala – a tak se mnou můžete ochutnat například Srí Lanku nebo třeba druhý konec světa – Argentinu.

A pak přišly děti a s nimi poněkud klidnější styl cestování. Což ale neznamená, že jsme přestali s chutí objevovat okolní dobroty.

Tentokrát se společně podíváme k našim sousedům – do Rakouska.

Tradice (naší) středoevropské kuchyně

Na naší a vlastně i rakouské kuchyni je třeba se dívat v historickém kontextu, který dost zásadně ovlivnil, co jíme. Není náhoda, že nejen u nás, ale i v Rakousku, Německu, Slovensku a i Polsku máme velmi podobnou kuchyni – spojuje nás historie Rakouska–Uherska, ale také ingredience, které jsou nám na vaření dostupné. Často se receptury ale také techniky přípravy pokrmů předávaly při migraci obyvatelstva, zejména v období monarchie.

V tomto ohledu to nejvíce vyhrály jižanské státy typu Itálie, které na nás můžou s pošměšným výrazem ukazovat čerstvým artičokem nebo mořskými plody a říkat: „ha, tak to nemáte, co?“ Nemáme. Nevadí! My ve střední Evropě si zvládneme poradit. 🙂

V čem jsou si naše kuchyně podobné?

Jak česká, tak i rakouská kuchyně pracuje s tím, co je lokálně k dispozici. V obou kuchyních je mnohdy

hlavní surovinou maso (zejména vepřové nebo hovězí), kořenová či listová zelenina, obiloviny, luštěniny, houby.

Beze větších pochybností máme také společnou lásku ke kynutým dobrotám – houskovým knedlíkům nebo ovocným knedlíkům. V Rakousku je velmi typický především takzvaný germknödel – obr knedlík naplněný povidly, zasypaný směsí máku a cukru, plovoucí ve vanilkovém krému. Spousta lidí si už nedovede představit dovolenou v Tyrolech bez této dobroty. U nás nicméně velké pozdvižení nezpůsobil a přenecháme ho jako gastrolahůdku někomu jinému.

Společné jsou nám také vývary s různými druhy zavářek – pro Rakousko je typický například Kaspressknödel, který je jen něžně pohozen v lahodném vývaru. Případně je skvělý i jen tak samotný, čerstvě usmažený třeba jen se salátem. Vynikající jsou ale také celestýnské nudle a i pro nás velmi klasické játrové knedlíčky.

Společné jsou pro nás také takzvané eintopfy neboli jídla z jednoho hrnce – gulášky, dušené maso s kořenovou zeleninou, nebo třeba gröstl jsou toho skvělým příkladem.

V čem je rakouská kuchyně jiná?

Z mého laického pohledu možná ještě více těží z lokálních ingrediencí a víc si je hýčká. A tak pokud například dostanete salát, je sice jen se zelím, bramborami a sem tam nějakou tou okurkou a rajčetem, nicméně dochucen a podáván v takovém stylu, že si jen spokojeně vrníte.

Pokrmy se samozřejmě liší také regionálně a já můžu mluvit vlastně jen o oblasti tyrolska, kterou jsme projeli.

Vůbec specifickou kapitolou je kuchyně vídeňská, která měla být vlastně takovou vitrínou monarchie a měla představovat to nejlepší, co Rakousko–Uhersko mohlo nabídnout. O té zde více psát nebudu, protože s tou jsme si až tak moc nezadali.

Jak to s námi na cestách funguje

Psát zde o rakouské gastronomii a tvrdit, že o ní vím vše, by bylo více než troufalé. Není to tak. Není bohužel v našich kapacitách ochutnat vše a všude zastavit, takže berte zde mé postřehy jako takový výcuc, chvilkový zážitek. A k tomu si zasloužíte vědět, jak cestujeme a jak ochutnáváme.

Moc rádi jíme s místními. Občas je ale poměrně kumšt najít hospodu nebo restauraci, kde se lokálové schází. Většinou se hodně rozhlížíme kolem sebe a hledáme, kde je nejvíce plno a neturisticky (ano, turistu poznáte na sto honů). Nakupujeme také v obchodech a zkoušíme různé pečivo – sladké i slané a nakonec vybíráme podle hodnocení v různých aplikacích místa s dobrým hodnocením. Zde si pak většinou vybíráme například z obědového menu a toho, co nejčastěji vidíme na okolních talířích (ano, prostě občas nahlédneme, nenápadně). Někdy jsme nemile překvapeni, ale většinou to vyjde na výbornou.

Úplně nejlepší je, pokud se nám podaří narazit na nějakou zapadlou hospůdku někde v horách, kde mají třeba jen dvě jídla, ale už na pohled je vidět, že to vařil někdo s láskou a chutí. Zde velmi doporučuji mít s sebou alespoň nějakou hotovost. Už kolikrát se nám stalo, že jsme jen smutně hleděli na vývěsku, protože nebyl signál a nebyla šance platit kartou.

My jsme se při naší cestě zaměřili především na Tyrolsko.

Co jsme z tyrolské kuchyně ochutnali?

Všechno! To bohužel není pravda. 🙂 Nicméně vyzkoušeli jsme všechno možné, většinou velmi dobré a za mě rozhodně a možná překvapivě bodovaly přílohové saláty. V misce nám většinou přišla kombinace bramborového salátu, který byl zakryt horou čerstvé zeleniny a třeba i ochuceného zelí. Co to sakra je?! … napadalo mě velmi často. Jenže tyto kombinace byly překvapivě naprosto skvělé! Rozhodně doporučuji saláty nevynechávat.

Vynikající samozřejmě byly u různé plněné knedlíky a také vývary, které já osobně naprosto miluji. Vždy jsme se setkali s vývarem silným jak noha a vynikajícími knedlíčky, knedlíky nebo třeba nudlemi. Skvěle jsme si také pochutnali na zvěřině – jelení kýtě, který byla jemná, něžná a s výtečným vídeňským knedlíkem.

Pokud se tedy vy sami vydáte na cestu po Tyrolsku, určitě doporučuji ochutnat od polévek počínaje po dezerty například v podobě klasického jablečného štrůdlu konče. Nám se vždy osvědčilo jít po dobrých recenzích a také pokud vidíme, že jsou v hospodě, restaurace, baru nebo kdekoli lidé. 🙂

Ať vám chutná, kdekoli zastavíte a objednáte si!
Pája