Peanut butter neboli arašídové máslo je takový fenomének, kterému ale podlě mě určitě stojí za to dát šanci. Já jsem si k němu hledala vztah klikatou cestičkou a hřebík do rakve tomu zasadila moje kamarádka Péťa, která mi jednoho dne namazala křehkou bagetku s arašíďákem a džemem. „Co to pre boha živého je?“ jsem si říkala. „To je teda pěkně ujetý. Lidi už neví, co by se…li“, ale pak najednou…“Hmm, tam křupou malé kousky oříšků…Mně se teda lepí tlama…ale…..hmmm, to je dobrý. Ale víc už nebudu díky.“ O pět minut později: „Můžu dojíst ještě tady ten kousíček?“ A takhle to všechno začalo.