Jak se najíte na Kubě

Ve většině průvodců, které se ke Kubě vztahují, se píše: “Kuba není destinace, od které můžete očekávat, že se dobře najíte” My jsme k tomu přistoupili spíš s tím, že se necháme překvapit…ať mile nebo nemile. A jaká tedy byla naše zkušenost s jídlem na Kubě? První věcí, na kterou si člověk musí zvyknout, že tu je opravdu omezený sortiment všeho – tak to prostě je a lidi si tu s tím žijí poměrně smířeně. Jako turista tu zároveň moc nemáte možnost se dostat třeba k pečivu či zelenině, o sýru ani nemluvě, pokud nepátráte a nemáte krapet štěstí.

Zadruhé vás tu na dost místech budou chtít jako bělouše natáhnout a vydělat na vás. Záměrně nepíšu všude, protože jsou tu i výjimky, za které my jsme byli super vděční. S tím souvisí i to, že bez španělštiny je to tu dost náročné. Snažili jsme se tu plácat pokud možno italsko-španělskou slátaninu a pantomimu a většinou se povedlo. Nicméně pravidlo umíš španělsky = máš lepší ceny, je prostě holý fakt. Zatřetí vám tu málokdo poděkuje za zaplacení, nebo je k vám jakkoliv laskavý. Z toho jsme byli smutní a nešlo nám to na rozum. I tady existují výjimky, kterým jsme by vděční. Takže jsme od pár zkušeností s nevděkem dávali dýška opravdu jen těm, co se dokázali usmát a poděkovat. Je pravda, že většina stravovacích zařízení (restaurace, bufíky, bary a jiné) jsou z velké většiny státní a postupně se tu rozrůstá síť soukromích stravováren, ale spropitné by mělo všude fungovat stejně – i ve státním podniku, kde by mělo jít číšníkům. Nešlo nám tedy na rozum, že se tu většina lidí i při získání nějaké té korunky do kapsy tvářila jak belzebub. Zatím jsem se nezmínila, jak se tu tedy vlastně najíte, nebo spíše čím se najíte. My teď i zpětně nemůžeme rýži ani vidět 🙂 Tedy hlavní složkou každého jídla je rýže. Národním jídlem je zde takzvané moros y cristianos – doslova maurové a křesťané. Je to vlastně rýže s černými fazolemi…kterou jsme ochutnali jak v podobě dobré, tak v podobě velmi nedobré. Někdy vám tam k tomu přihodí i prasečí kůžičky, což by zas až tak nevadilo, pokud se vám jako mně nenavaluje při pohledu do talíře, kde vám trčí prasečí chlupy.

Krom rýže a rýže a rýže tu také velmi jednoduše a za dobrou cenu dostanete i smažené kuře – vetšinou je to obří, snad geneticky zmutované, stehno opepřené a osolené.

Dalšími dobrotami jsou například ropa vieja, což je mleté hovězí v omáčce, nebo skvělé plantanos, smažené banány, které se nám tedy ale vůbec nepřejedly. Rozhodně bych se znovu nebránila krokodýlímu masu, které tu směrem k poloostrovu Zapata seženete v mnoha restauracích, nebo vepřovému plátku, který tu patřil k levnému masu. Pokud pak budete pást po něčem sladkém, tak ochutnejte churroz, což jsou takoví podlouhlí smažení pindíčkové plnění čokoládou, krémem nebo jen ocukrovaní. Za čerstva moc dobré.

Každopádně tedy pokud to shrnu, tak stravovat se na Kubě je docela sportovní disciplína. Proto když narazíte na místo, kde vám bude chutnat, užívejte si to a vychutnávejte, protože další den budete pravděpodobně sedět na jiném místě, kde to bude stát za starou belu.

A pokud budete dávat na doporučení z Lonely Planet průvodce, počítejte s tím, že jídlo bude dvakrát dražší, než uváděno a místní tam na 99% nepotkáte. Možná vám tento postřeh po přečtení nepřipadá jako přehlídka optimismu a nadšení. Ono po pravdě vlastně asi není. Ale nenechte si tím zkazit chuť a vezměte to jako takovou mezinárodní bojovku za dobrým jídlem. A ono to nějak dopadne 🙂 Jak říká moje drahá polovička, zážitek nemusí být kladný, hlavně když je silný.

Čubička

PS: Možná by vás ještě mohlo zajímat, jak je to s průjmíčkem. Ať se budete snažit, jak se budete snažit (lahvovaná voda, balené jídlo a ne moc experimentování s lokálními stánky), stejně vám to dost pravděpodobně nepomůže. Do kuchyně nevidíte, kuchaři ručičky neumyjete a například zeleninu stejně nebudete mít opláchnutou v balené vodě. Tím chci říct, že mi přijde, že v těchto zemích je prostě sračka věcí nevyhnutelnou a my ji vždy bereme jako součást folklórní zkušenosti. Mít s sebou nějaký ten prášek proti průjmíčku je fajn, ale stejně je pak lepší se poptat místních v lékárně (když je), co si na to dávají oni. Lokální meducínka je vždy lepší.